Učení cizích jazyků rozšiřuje obzory, zlepšuje paměť a myšlenkové procesy. Pokud ale bude možné samostatně sestavit povídku o sobě v angličtině ústně i písemně, bude to trvat několik měsíců školení „od nuly“, pak pro stejný výsledek v maďarštině nemusí být rok.
Dnes nabízíme Top 10 nejtěžších jazyků k učení... Ve srovnání s mnoha z nich se ruština jeví jako jedna z nejjednodušších.
10. Islandština
Tento jazyk si uchoval mnoho starověkých slov, která se v Evropě již nepoužívají. Mnoho islandských zvuků nemá přesné protějšky, takže se je můžete naučit pouze poslechem rodilého mluvčího. Vlastní jména také svědčí o složitosti islandštiny. Například v roce 2010 se celý svět pokusil zapamatovat si jméno probuzené sopky Eyjafjallajökull.
9. polština
Polská gramatika má více výjimek než pravidel. Chcete-li se naučit sedm polských případů, je jednodušší nejprve se naučit mluvený jazyk a teprve poté se pokusit porozumět logice. Poláci mají v abecedě 32 písmen, z nichž mnoho má 2–3 možnosti výslovnosti. Navzdory skutečnosti, že se ruskému uchu zdá mnoho slov povědomých, mají často úplně jiný význam. Mimochodem, název města L’o’dz, které známe jako Lodž, Poláci vyslovují jako „Wudzh“.
8. baskičtina
V jazyce severních oblastí Španělska je 24 případů. Je to jeden z nejstarších jazyků v Evropě. Formování slov v něm nastává přidáním předpon a přípon k kmeni. Tedy slovesné tvary pro různé časy jsou těžko zapamatovatelné, protože se mění nejen jejich konec, ale také začátek.
7. Estonština
Tento složitý jazyk má 12 případů. Stejné slovo může mít navíc 3–4 významy, z nichž mnohé pocházejí z 12. – 13. Století, kdy se formoval estonský jazyk. Samohlásky v jazyce mají 3 stupně zeměpisné délky, ale pouze dva z nich jsou zobrazeny písemně.
6. Navajo
Tento jazyk indiána používali Spojené státy k přenosu rozhlasových zpráv během druhé světové války. Japonci nedokázali dešifrovat zachycenou zprávu. nebyly publikovány žádné Navajo slovníky. Dnes jazykem mluví asi 180 tisíc lidí.
5. Japonština
Naučit se číst v japonštině neznamená naučit se mluvit, protože hieroglyfy z knih neposkytují představu o výslovnosti slov. Kromě toho jsou v jazyce 3 systémy psaní. Kanji používá čínské znaky, katakana je slabiková abeceda pro přejatá slova a hiragana je abeceda pro psaní přípon a gramatických částic. Do roku 1959 se japonské psaní provádělo zprava doleva a shora dolů. Student, který si přeje získat vysokoškolský diplom, si musí zapamatovat 10–15 tisíc hieroglyfů.
4. Maďarština
Tento složitý jazyk je lídrem v počtu případů, v maďarštině je jich 35. Kromě toho má jazyk mnoho přípon a expresivních idiomů. Mnoho samohlásek se obtížně opakuje, protože jsou vyslovovány hluboko v krku.
3. Tuyuka
Jedním z indických jazyků se dnes mluví pouze v oblastech východní Amazonie. Jednou z hlavních obtíží je systém slovesných zakončení, které naznačují, odkud mluvčí ví o konkrétní události.Například „Diga ape-wi“ znamená „chlapec hrál fotbal (vím to, protože jsem to viděl).“
2. arabština
První obtížností v arabštině je psaní. Mnoho písmen má 4 různá hláskování v závislosti na jejich poloze ve slově. Při psaní nejsou zahrnuty samohlásky, dělení slov není povoleno, velká písmena chybí. Arabové navíc píší zprava doleva. Gramatiku komplikují funkce, na které nejsme zvyklí. Kromě jednotného a množného čísla tedy existuje arabština také dvojí.
1. čínština
Přes veškerou složitost vede právě tento jazyk Top 15 nejběžnějších na světě... Hlavní obtížnost čínštiny je 87 tisíc znaků. Je pravda, že 800 je dost pro základní komunikaci a když znáte 3 tisíce hieroglyfů, můžete číst noviny. Dalším problémem jsou desítky dialektů, které si nejsou podobné. Mimochodem, v některých oblastech Číny se píše shora dolů zprava doleva, zatímco v jiných se používá evropský styl horizontálního písma, na který jsme zvyklí.